Informace pro návštěvníky

Zde jsou člányk, ketré jsem sama na různých webech našla..

Horečka jako hlavní projev nemoci

MUDr. Petra Król, doc. MUDr. Pavla Doležalová, CSc.

Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Horečka patří k hlavním chorobným projevům v dětství. Provází v první řadě infekce, ale také řadu dalších onemocnění zánětlivých a onkologických.

Diferenciální diagnostika zejména protrahované nebo opakující se horečky bývá obtížná. Jejím základem je podrobná cílená

anamnéza, zhodnocení klinického obrazu a laboratorních nálezů v době horečky i v afebrilním období. Syndromy periodických horeček jsou

klinické jednotky patřící do skupiny tzv. autoinflamatorních chorob. Jde o onemocnění charakterizovaná poruchou mechanizmů vrozené

imunity. Opakované epizody teplot jsou doprovázeny lokálními zánětlivými projevy. Řada těchto syndromů je spojena s mutacemi genů,

jejichž produkty se účastní na regulaci zánětlivých procesů. Dle typu dědičnosti je rozdělujeme na autosomálně dominantní: kryopyrinasociované

periodické syndromy a TNF-receptor asociovaný periodický syndrom a autosomálně recesivní: familiární středomořská horečka

a mevalonátkináza-asociovaný periodický syndrom. Mimo tuto klasifikaci stojí periodická horečka s aftózní stomatitidou, faryngitidou

a krční adenitidou (syndrom PFAPA), u které doposud není definována vyvolávající příčina. Léčba periodických horeček závisí na individuálním

fenotypu, tedy závažnosti klinického obrazu, a na rizikových faktorech spojených s typem zachycené mutace.

Klíčová slova: autoinflamatorní, periodická horečka, vrozená imunita, zánět.

 

 

Úvod

Pod pojmem horečka (febrilie, pyrexie)

se označuje zvyšeni tělesne teploty nad 38,5 C

při měřeni v podpaži (o 0,5 C meně rektalně či

ve zvukovodu). Teplota nad 39,5 C se take označuje

jako hyperpyrexie. Pokud horečka přetrvava

denně dele než 5 dni, považujeme ji za horečku

protrahovanou. Horečky, ktere se opakuji ve vice

nebo meně pravidelnych intervalech vystřidane

afebrilnim mezidobim, označujeme jako horečky

recidivujici/rekurentni/periodicke. Protrahovana

horečka nebo horečka rekurentni může byt prvnim

přiznakem řady onemocněni různeho původu

(systemove, zanětlive, onkologicke nebo

jine etiologie).

Nejčastějši přičinou horečky jsou infekce, ale

v připadě recidivujicich horeček je diferencialni

diagnostika mnohem rozsahlejši. Podrobna

anamneza ma v diagnostice onemocněni stejne

misto jako laboratorni vyšetřeni.

Infekce neobvyklymi patogeny nebo zavažny

systemovy průběh onemocněni obvyklymi

mikroorganizmy mohou byt projevem řady imunodeficitnich

stavů, ale v připadě časte nemocnosti

běžnymi respiračnimi infekty v batolecim

a předškolnim věku byva primarni imunodeficitni

stav identifikovan jen zřidka. Vyjimkou je

izolovany deficit IgA, se kterym se setkavame

u opakovaně nemocnych děti častěji.

Mezi onemocněni, jejichž hlavnim projevem

byva často horečka, zařazujeme zejmena

onemocněni systemova zanětliva (systemova

forma juvenilni idiopaticke artritidy, systemovy

lupus erythematosus, vaskulitidy, Crohnova nemoc

atd.), hematologicko-onkologicka (akutni

lymfoblasticka leukemie, lymfomy, neuroblastom)

a autoinflamatorni (syndromy periodicke

horečky – viz niže).

Anamnéza

V každe anamneze jsou důležite perinatalni

udaje ditěte, jeho psychomotoricky vyvoj, očkovani

a reakce po očkovani. Informace o běžne

nemocnosti dokumentovane jako „viroza“,

„aryngitida/tonzilitida“, „nfekce močvych

cest“ a jine by měy obsahovat přsne udaje

o provedene mikrobiologicke kultivaci k průazu

patogena. Tyto anamnesticke udaje jsou

nesmirnědůežte v patrani po tzv. syndromech

periodickych horečk, u kterych je diagnostika

postavena hlavněna klinickem obraze, a tudižpřsnost anamnezy můž mnohdy diagnozu

vice ozřjmit.

Podrobna anamneza charakteru a průěu

horečk je na prvnim mistě Minimalni a maximalni

teplota a frekvence teplot v průěu dne

maji take svou vypověni hodnotu společěs frekvenci atak v průěu čsu. Je potřba zjistit

prvni nastup teplot, spojitost s očovanim/

infekci/jinym stresovym faktorem, jejich trvani

v dnech nebo tydnech, delku afebrilnich intervalů

Důežte jsou dalš symptomy doprovazejici

horeču, jako např tonzilitida č faryngitida,

lymfadenitida, exantem, bolesti kloubůnebo

svalů artritida, bolesti břcha, zvraceni a dalš.

Tyto přdružne projevy se mohou zejmena

u recidivujicich horečk objevovat pravidelněs kažym nastupem horečy a odeznivat s jejim

ustupem. Opakovani stejneho spektra přdružnych

projevův průěu horečy a jejich

absence v mezidobi jsou pravěpro periodicke

horečy typicke.

 

Epidemiologicka anamneza nam poskytuje

udaje o domacich zviřatech, event. poraněni

zviřetem v anamneze. Informace o cestovani

ditěte do oblasti s rizikem atypicke infekce je

rovněž důležite.

Rodinna anamneza ma svůj vyznam hlavně

u recidivujicich horeček, kde jsou udaje o nevysvětlenych,

opakujicich se horečkach nebo opakovanych

tonzilitidach v dětstvi zasadni hlavně

u rodičů a sourozenců. Vzhledem k prokazanemu

vyskytu některych periodickych horeček

ve spojitosti s určitymi etniky je původ rodiny

důležity a patři k zakladnim otazkam v rodinne

anamneze.

Syndromy periodických horeček

Syndromy periodickych horeček jsou klinicke

jednotky patřici do velke skupiny autoinflamatornich

chorob. Dysregulace vrozene

imunitni odpovědi spolu s absenci autoprotilatek

a autoreaktivnich T-lymfocytů odlišuje

tyto jednotky od autoimunitnich onemocněni.

Rekurentni febrilie, definovane vice nebo meně

pravidelnymi časovymi intervaly, jsou doprovazeny

lokalnimi zanětlivymi projevy. U většiny

syndromů periodickych horeček byla definovana

vrozena přičina. Dle typu dědičnosti lze

odlišit syndromy dědične autosomalně dominantně,

ke kterym se řadi kryopyrin-asociovane

periodicke syndromy (CAPS; Cryopyrin Associated

Periodic Syndromes) a TNF-receptor asociovany

periodicky syndrom (TRAPS; TNFR-Associated

Periodic Syndrome), a autosomalně recesivně,

familiarni středomořska horečka (FMF; Familial

Mediterranean Fever) a mevalonatkinaza-asociovany

periodicky syndrom (MAPS; Mevalonate

kinase Associated Periodic fever Syndrome). Mimo

tuto klasifikaci stoji periodicka horečka s aftozni

stomatitidou, faryngitidou a krčni adenitidou

(PFAPA; Periodic Fever, Aphtous stomatitis,

Pharyngitis and Adenitis), u ktere se doposud

nepodařilo definovat vyvolavajici přičinu.

Pro stanoveni diagnozy periodicke horečky

je nutna široka diferencialně diagnosticka rozvaha.

V prvni řadě je třeba vyloučit infekce (bakterialni,

virove, mykoticke a parazitarni), připadně

na pozadi imunodeficitniho stavu. Rekurentni

horečky mohou byt současti přiznaků u řady

systemovych onemocněni. Opakovane horečky

mohou byt asociovane s vrozenou nebo ziskanou

poruchou imunity protilatkove i buněčne,

přikladem je syndrom cyklicke neutropenie.

Protrahovana či opakujici se horečka může byt

take přiznakem generalizovanych malignit.

Jednotlive syndromy periodickych horeček

pomůže rozlišit pečliva rodinna a osobni anamneza

a přesny popis klinickeho obrazu. Dalši

dia gnosticke schema je pro podobnost klinickych

projevů často obtižne. Navic specificke odchylky

neni možne rozlišit ani vyšetřenim zakladnich

laboratornich ukazatelů, jako jsou CRP, sedimentace,

krevni obraz atd., ktere byvaji obvykle pouze

nespecificky zanětlivě změněny.

Dominantni je zanětliva aktivace imunitniho

systemu (zvyšene parametry zanětu – C-reaktivni

protein (CRP), sedimentace (FW), leukocytoza, serovy

amyloid A (SAA) bez mikrobiologickeho průkazu

vyvolavajiciho agens). Analyza přitomnosti

znamych mutaci DNA je vyznamnou pomocnou

diagnostickou metodou, negativni nalez však

nevylučuje přitomnost periodickeho syndromu

na podkladě zatim nepopsane mutace.

Periodická horečka s aftózní

stomatitidou, faryngitidou

a krční adenitidou

Periodicka horečka s aftozni stomatitidou,

faryngitidou a krčni adenitidou (PFAPA syndrom)

je idiopaticke onemocněni charakterizovane

periodickou horečkou s trvanim obvykle 3–5

dnů, faryngitidou/tonzilitidou, krčni adenitidou

a aftozni stomatitidou (1). Klinicky obraz tonzilitidy

s krčni adenitidou připomina streptokokovou

anginu, proto v diferencialni diagnostice

hraje vyznamnou roli vytěr z krku k vyloučeni

bakterialniho zanětu. Meně častymi přiznaky

jsou zvraceni, průjem, bolesti břicha, artralgie,

artritida, konjunktivitida a kožni vyražka. Mezi

atakami jsou děti zcela bez přiznaků a dobře

prospivaji. Prvni manifestace je zpravidla před

dosaženim 5. roku věku. Diagnoza je stanovena

per exclusionem. Laboratorni nalezy jsou nespecificke

(zvyšeni CRP, FW, leukocytoza), během

afebrilniho mezidobi se normalizuji. Kultivačni

vyšetřeni vytěrů z krku je i při klinickem obraze

tonzilitidy negativni. Dosud se nepodařilo

objasnit etiologii PFAPA syndromu. Někdy lze

pozorovat rodinny vyskyt, ktery by mohl poukazovat

na hereditarni původ (2). Syndrom byl poprve

popsan Marshallem, et al. a byl považovan

za vzacně se vyskytujici onemocněni. Ukazuje

se, že incidence tohoto onemocněni je mnohem

vyšši a pravděpodobně se jedna o nejčastějši

syndrom periodickych horeček v kavkazske

populaci (2, 3). V současne době jsou k dispozici

modifikovana diagnosticka kriteria původně navržena

Marshallem (tabulka 1) (6).

V současne době neexistuje kauzalni terapie

pro PFAPA syndrom. V lečbě se uplatňuje jednorazove

podani prednisonu v davce 1 mg/kg

v začatku typickych klinickych přiznaků, nejčastěji

horečky, s efektem učinku většinou do 2–4

hodin. V posledni době byl prokazan pozitivni

efekt tonzilektomie s/bez adenotomie u děti

se syndromem PFAPA (2, 4, 5).

TNF-receptor asociovaný

periodický syndrom

S TNF-receptorem asociovany periodicky

syndrom (TRAPS) je autosomalně dominantni

onemocněni způsobene mutaci genu pro receptor

tumor-nekrotizujiciho faktoru (TNFRSF1A)

ležiciho na kratkem ramenku 12. chromozomu

(7). Bylo již popsano přes 40 mutaci asociovanych

s klinickym obrazem TRAPS. Vysledkem

patologickeho procesu je přitomnost protrahovaneho

zanětu.

TRAPS se zpravidla manifestuje v dětstvi.

Klinicky obraz je charakterizovan opakovanymi

horečkami s trvanim zpravidla řadu dnů až tydnů.

Ataky horečky mohou byt provazeny migrujicim

rašem, konjunktivitidou, periorbitalnim

edemem či konjunktivitidou, bolesti břicha,

myalgiemi, artralgiemi a artritidou. Laboratorně

se prokazuji zvyšene reaktanty akutni faze zanětu

(CRP, FW, leukocytoza, SAA). Nejzavažnějši

dlouhodobou komplikaci onemocněni je systemova

amyloidoza, přitomna asi u 10 % pacientů.

Diagnoza TRAPS je potvrzena genetickou analyzou.

Celosvětově bylo dosud diagnostikovano

asi 100 nosičů TNFRSF1A mutaci, přičemž nejvice

pacientů pochazi ze Skandinavie.

V terapii TRAPS se u většiny pacientů uplatňuje

etanercept, ktery blokuje biologickou aktivitu

prozanětliveho cytokinu TNFα (8). Podavani

vysokych davek kortikoidůje take učnne, ale je-

jich nežadouci učinky jsou limitujicim faktorem.

U pacientů s nedostatečnou odpovědi na tuto

lečbu může byt učinna blokada interleukinu-1.

Tabulka 1. Navrh diagnostickych kriterii pro syndrom PFAPA

 Periodicke horečky s nastupem v časnem věku (< 5 let)

 Symptomy s absenci infekce hornich cest dychacich s minimalně jednim z nasledujicich klinickych

přiznaků:

1. tonzilitida/faryngitida

2. krčni lymfadenopatie

3. aftozni stomatitida

 Kompletně asymptomaticky interval mezi epizodami horeček

 Normalni růst a vyvoj ditěte

 Vyloučeni monogennich periodickych horeček u pacientů s bolesti břicha, rašem nebo zvracenim

 

 

 

Mevalonátkináza-asociovaný

periodický syndrom

Mevalonatkinaza-asociovany periodicky

syndrom (MAPS neboli HIDS) (9) je autosomalně

recesivni onemocněni způsobene mutaci

genu pro mevalonatkinazu (MVK) na dlouhem

ramenku 12. chromozomu (10), ktera vede k poruše

tvorby isoprenoidovych produktů a přes

aktivaci sekrece prozanětliveho cytokinu IL-1beta

k zanětu (11). Onemocněni byva často vyvolano

očkovanim, infektem nebo jinym stresem.

Přiznaky HIDS se objevuji obvykle v prvnim

roce života s typickou horečkou, trvajici obvykle

maximalně 7 dni, s faryngitidou, krčni lymfadenopatii,

bolesti břicha, artralgiemi, artritidou,

makulopapularnim rašem nebo afty (12, 13). Ataky

horeček se střidaji s asymptomatickymi obdobimi.

Interval mezi jednotlivymi atakami je většinou

4–6 tydnů. V laboratoři jsou zvyšene parametry

zanětu (CRP, leukocytoza, FW, SAA) v průběhu

horečky. Kontinualně zvyšene hladiny IgD a u vic

než 80 % pacientů take zvyšene hladiny IgA slabě

koreluji se zavažnosti onemocněni, dokonce

jsou popsani pacienti s prokazanou MVK mutaci

a normalnimi hladinami IgD. Navic je znamo,

že zejmena u malych děti (kojenců a batolat) byvaji

koncentrace IgD po dlouhou dobu v normě

a zvyši se až v pozdějšim věku. V moči je zejmena

v době ataky horečky přitomna vysoka hladina

mevalonatu a jeho metabolitů.

V diagnostice je důležita podrobna anamneza

horeček, přidruženych symptomů a doba nastupu

onemocněni. Laboratorni průkaz vysokeho

IgD event. spolu s IgA a prokazanou mevalonaturii

jsou indikacemi ke geneticke analyze. Z dlouhodobeho

hlediska maji pacienti dobrou prognozu,

vyskyt amyloidozy je velmi raritni. Horečky doprovazeji

člověka s HIDS po cely život, ale v dospělosti

byva klinicky obraz mirnějši.

V terapii neexistuje kauzalni lek. Někteři pacienti

mohou dobře reagovat na simvastatin (14).

Anti-TNF terapie (Etanercept) ma zatim rozdilne

vysledky (15–17), zkouši se take efekt blokady

IL-1 (Anakinra). K terapii těmito leky se přistupuje

pouze u pacientů s klinicky zavažně probihajicim

onemocněnim, ktere vyrazně ovlivňuje jejich

kvalitu života nebo ma organove projevy, jako

např. vyraznou hepatosplenomegalii.

Familiární středomořská horečka

Familiarni středomořska horečka (FMF) je

autosomalně recesivni onemocněni způsobene

mutaci v MEFV genu na kratkem ramenku 16.

chromozomu kodujicim protein pyrin/marenostrin.

Jeho narušeni vede k aktivaci IL-1β a rozvoji

zaněu (18, 19). I kdyžse v přpaděFMF jedna

o mutaci recesivniho charakteru, u čsti pacientů(asi 20 %) s typickym klinickym obrazem

je detekovana heterozygotni varianta, ktera je

z genetickeho hlediska hodnocena jako „ymptomaticke

přnaščtvi“. Tento fakt je důežty

př zvažvani možosti teto diagnozy u děi

ze smišnych manžlstvi.

U FMF je začtek onemocněi obvykle

do 20 let věu s kratkymi atakami horečy a dalšch

zanělivych projevůtrvajicich v průěu

12–2 hodin. Doprovodne přznaky, zejmena

serozitidy, jsou pro toto onemocněi typicke.

Nejčstěš jsou bolesti břcha př neinfekči

akutni peritonitidě Rašpřpominajici erysipeloid

je lokalizovany na nohach, můž se objevit

akutni artritida (obvykle oligoartritida) a artralgie.

Kromězhodnoceni klinickeho obrazu sledujeme

vzestup zanělivych parametrů(CRP, FW, leukocytoza)

v atace horečy. Po odezněi přznakůmůž přtrvavat v organizmu subklinicky zaně,

ktery podporuje ukladani AA amyloidu, hlavněu nelečnych pacientů

Serovy amyloid A (SAA) patřci do skupiny

plazmatickych lipoproteinůje jednim z nejsenzitivněšch

laboratornich parametrův monitoraci

rizika rozvoje komplikaci protrahovane nebo

opakujici se zanělive aktivace u hereditarnich

periodickych horečk. Sekundarni amyloidoza

nejčstěi komplikuje pravěnedostatečělečnou

FMF. U CAPS (viz dale) se riziko liš u jednotlivych

syndromů(2–5 %), u TRAPS je > 10 %.

Jen raritněse objevuje u HIDS a PFAPA. Pokud

je v moč pacienta s periodickou horečou zachycena

trvala proteinurie, jde pravděodobněo signal alarmujici přtomnost amyloidozy.

V lečěFMF se uplatňje kolchicin, ktery

zabrani recidivam febrilnich atak u 60 % pacientůa vyznamněsniž jejich frekvenci u dalšch

20–0 % děi (20–2). Kolchicin je třba užvat

celožvotněvčtněobdobi gravidity a laktace.

Věšnou pacientůje velmi dobř tolerovan.

Na velkych souborech pacientův endemickych

oblastech se ukazalo, ž šatny terapeuticky

efekt kolchicinu čsto souvisi se šatnou compliance

pacientů U skutečych nonresponderůje zkouman terapeuticky efekt blokady IL-1

(Anakinra) (23, 24).

Kryopyrin-asociované

periodické syndromy

Kryopyrin-asociovane periodicke syndromy

(CAPS) je skupina onemocněni způsobena

mutaci v CIAS1 (Cold Induced Autoinflammatory

Syndrome 1) genu (25–27). Onemocněni je autosomalně

dominantni. Nadprodukce IL-1β je i tady

hlavnim mechanizmem vedoucim k typickym

projevů tohoto onemocněi.

CAPS je soubor klinickych jednotek s růnou

intenzitou zavažosti. Rozeznavame familiarni

chladovou urtiku (FCAS), Muckle-Wellsův syndrom

(MWS) a chronicky infantilni neurologicky,

kožni a kloubni syndrom (CINCA/NOMID)

(28). U CAPS se může vyskytovat překryvani

projevů těchto jednotlivych syndromů. FCAS

je považovan za nejmeně zavažne onemocněni,

u ktereho zanětliva aktivace nezpůsobuje

permanentni poškozeni jednotlivych systemů.

Projevuje se epizodami horeček s rašem, artralgiemi

a konjunktivitidou 1–2 hodiny po expozici

chladem. Symptomy trvaji minimalně 12–24 hodin.

Dalšim zastupcem je MWS, charakterizovany

horečkami, rašem, artralgiemi, nauzeou, bolesti

břicha, konjunktivitidou. Přiznaky trvaji 1–3 dny.

U pacientů se často vyvine progresivni senzorineuralni

hluchota (29). Nejzavažnějši formou

v teto skupině je CINCA/NOMID s kontinualnim

zanětem se začatkem horeček a rašem často již

v novorozeneckem obdobi (28). Nejzavažnějšim

přiznakem je neurologicke postiženi s chronickou

aseptickou meningitidou, bolestmi hlavy,

zvyšenym nitrolebnim tlakem, edemem papily

a progresivni senzorineuralni ztratou sluchu

spojenou s mentalnim deficitem. Dalši přiznaky

zahrnuji kratkou postavu, hepatosplenomegalii,

kloubni deformity.

Dlouhodobou komplikaci onemocněni

může byt amyloidoza vedouci až k renalnimu

selhani. Diagnostika je založena na podrobne

anamneze, klinickem obraze a geneticke analyze.

U většiny pacientů se jako prvni přiznak

objevi makulopapularni urtika – like raš již při

narozeni nebo kratce po něm. V krvi jsou nespecificky

zvyšene parametry akutni faze zanětu,

objevuje se i vysoky SAA. V lečbě se uplatnil

efekt blokady IL-1 (30, 31).

Závěr

Diagnostika recidivujicich febrilii byva obtižna,

proto pečlive vedeni anamnezy a spravně

zvoleny vyšetřovaci postup jsou jejimi zakladnimi

piliři. V teto široke skupině onemocněni

různeho původu a zařazeni přibyla koncem

20. stoleti dalši oblast, ktera vyznamně rozšiřila

diagnosticke spektrum, a to autoinflamatorni

syndromy. V posledni době se vyrazně zvyšilo

povědomi o těchto jednotkach mezi pediatry,

a tudiž i četnost stanoveni jejich diagnozy

v poslednich 3–4 letech několikanasobně vzrost114

Pediatr. praxi | 2011; 12(2) | www.pediatriepropraxi.cz

Přehledové články

la. Přesnějši incidence a prevalence geneticky

podminěnych a idiopatickych syndromů zatim

neni znama. Lze však předpokladat analogickou

frekvenci jako u kavkazske populace jinych

evropskych zemi. PFAPA syndrom je v ČR jako

syndrom periodicke horečky bez jasne etiologie

mnohem častějši. Tato klinicka jednotka

patři mezi relativně častou přičinu rekurentnich

horeček v časnem dětstvi. Jeji diagnostika neni

lehka i vzhledem k nizke specificitě určenych

kriterii, ale jeji znalost může vyrazně obohatit

širokou diferencialni diagnostiku recidivujicich

teplot nejasne etiologie.

U děti s autoinflamatornimi syndromy,

zejmena PFAPA, časna diagnostika a vhodny

terapeuticky management mohou zamezit zbytečnym

vyšetřenim a chranit pacienty před nadměrnym

uživanim antibiotik, stejně jako zlepšit

kvalitu života postiženych rodin.

Grantová podpora: grant GAUK

(Grantová agentura Univerzity Karlovy)

č. 52608/2008

Článek doručen redakci: 1. 12. 2010

Článek přijat k publikaci: 9. 2. 2011

Literatura

1. Marshall GS, Edwards KM, Lawton AR. PFAPA syndrome.

Pediatr Infect Dis J. 1989; 8(9): 658–659.

2. Hofer M, et al. PFAPA (Periodic fever, aphtous stomatitis,

pharyngitis and cervical adenitis) Syndrome registry: analysis

of a cohort of 214 patients, in FMFSAID. Clin Exp Rheumatol

2008; 23(2): 273–274.

3. Hofer MF, et al. International PFAPA syndrome registry: cohort

of 214 patients. Pediatric Rheumatology 2008; 6(Suppl.

1): P182.

4. Renko M, et al. A randomized, controlled trial of tonsillectomy

in periodic fever, aphthous stomatitis, pharyngitis, and

adenitis syndrome. J Pediatr, 2007; 151(3): 289–292.

5. Licameli G, et al. Eff ect of adenotonsillectomy in PFAPA

syndrome. Arch Otolaryngol Head Neck Surg, 2008; 134(2):

136–140.

6. Hofer M, Cochard M, Anton J, et al. PFAPA (periodic fever,

oral aphtae, pharyngitis and cervical adenitis) syndrome:

a new consensus on diagnostic criteria. Ann Rheum Dis

2009; 68(Suppl. 3): 705.

7. McDermott MF, et al. Germline mutations in the extracellular

domains of the 55 kDa TNF receptor, TNFR1, defi ne a family

of dominantly inherited autoinfl ammatory syndromes.

Cell 1999; 97(1): 133–144.

8. Drewe E, et al. Prospective study of anti-tumour necrosis

factor receptor superfamily 1B fusion protein, and case study

of anti-tumour necrosis factor receptor superfamily 1A

fusion protein, in tumour necrosis factor receptor associated

periodic syndrome (TRAPS): clinical and laboratory fi ndings

in a series of seven patients. Rheumatology (Oxford)

2003; 42(2): 235–239.

9. van der Meer JW, Radl J, van Nieuwkoop JA, et al. Hyperimmunoglobulinaemia

D and periodic fever: a new syndrome.

Lancet 1984; 19(1): 1087–1090.

10. Drenth JP, et al. Mutations in the gene encoding mevalonate

kinase cause hyper-IgD and periodic fever syndrome.

International Hyper-IgD Study Group. Nat Genet 1999;

22(2): 178–181.

11. Frenkel J, et al. Lack of isoprenoid products raises ex

vivo interleukin-1beta secretion in hyperimmunoglobulinemia

D and periodic fever syndrome. Arthritis Rheum, 2002;

46(10): 2794–2803.

12. Drenth JP, et al. Cutaneous manifestations and histologic

fi ndings in the hyperimmunoglobulinemia D syndrome.

International Hyper IgD Study Group. Arch Dermatol,

1994; 130(1): 59–65.

13. Drenth JP, Haagsma CJ, van der Meer JW. Hyperimmunoglobulinemia

D and periodic fever syndrome. The

clinical spectrum in a series of 50 patients. International

Hyper-IgD Study Group. Medicine (Baltimore) 1994;

73(3): 133–144.

14. Simon A, et al. Simvastatin treatment for infl ammatory attacks

of the hyperimmunoglobulinemia D and periodic fever

syndrome. Clin Pharmacol Ther, 2004; 75(5): 476–483.

15. Takada K, et al. Favorable preliminary experience with

etanercept in two patients with the hyperimmunoglobulinemia

D and periodic fever syndrome. Arthritis Rheum 2003;

48(9): 2645–2651.

16. Arkwright PD, et al. Hyper IgD syndrome (HIDS) associated

with in vitro evidence of defective monocyte TNFRSF1A

shedding and partial response to TNF receptor blockade with

etanercept. Clin Exp Immunol, 2002; 130(3): 484–488.

17. Marchetti F, et al. Ineffi cacy of etanercept in a child with

hyper-IgD syndrome and periodic fever. Clin Exp Rheumatol,

2004; 22(6): 791–792.

18. Chae JJ, et al. Targeted disruption of pyrin, the FMF protein,

causes heightened sensitivity to endotoxin and a defect

in macrophage apoptosis. Mol Cell 2003; 11(3): 591–604.

19. Chae JJ, et al. The B30.2 domain of pyrin, the familial Mediterranean

fever protein, interacts directly with caspase-1

to modulate IL-1beta production. Proc Natl Acad Sci U S A,

2006; 103(26): 9982–9987.

20. Ozkaya N, Yalcinkaya F. Colchicine treatment in children

with familial Mediterranean fever. Clin Rheumatol 2003;

22(4–5): 314–317.

21. Livneh A, et al. Colchicine prevents kidney transplant

amyloidosis in familial Mediterranean fever. Nephron 1992;

60(4): 418–422.

22. Zemer D, et al. Colchicine in the prevention and treatment

of the amyloidosis of familial Mediterranean fever. N

Engl J Med, 1986; 314(16): 1001–1005.

23. Roldan R, et al. Anakinra: new therapeutic approach in

children with Familial Mediterranean Fever resistant to colchicine.

Joint Bone Spine 2008; 75(4): 504–505.

24. Moser C, et al. Successful treatment of familial Mediterranean

fever with Anakinra and outcome after renal transplantation.

Nephrol Dial Transplant, 2009; 24(2): 676–678.

25. Aksentijevich I, et al. De novo CIAS1 mutations, cytokine

activation, and evidence for genetic heterogeneity in patients

with neonatal-onset multisystem infl ammatory disease

(NOMID): a new member of the expanding family of pyrin-

associated autoinfl ammatory diseases. Arthritis Rheum

2002; 46(12): 3340–3348.

26. Boschan C, et al. Neonatal-onset multisystem infl ammatory

disease (NOMID) due to a novel S331R mutation of the

CIAS1 gene and response to interleukin-1 receptor antagonist

treatment. Am J Med Genet A, 2006; 140(8): 883–886.

27. Feldmann J, et al. Chronic infantile neurological cutaneous

and articular syndrome is caused by mutations in CIAS1,

a gene highly expressed in polymorphonuclear cells and

chondrocytes. Am J Hum Genet 2002; 71(1): 198–203.

28. Prieur AM, et al. A chronic, infantile, neurological, cutaneous

and articular (CINCA) syndrome. A specifi c entity analysed

in 30 patients. Scand J Rheumatol Suppl, 1987; 66:

57–68.

29. Hawkins PN, et al. Spectrum of clinical features in Muckle-

Wells syndrome and response to anakinra. Arthritis Rheum

2004; 50(2): 607–612.

30. Callejas JL, et al. Anakinra in mutation-negative CINCA

syndrome. Clin Rheumatol, 2007; 26(4): 576–577.

31. Hawkins PN, et al. Response to anakinra in a de novo case

of neonatal-onset multisystem infl ammatory disease. Arthritis

Rheum 2004; 50(8): 2708–2709.

doc. MUDr. Pavla Doležalová, CSc.

Klinika dětského a dorostového lékařství

1. LF UK a VFN v Praze

Ke Karlovu 2, 121 09 Praha 2

pavla.dolezalova@vfn.cz